Informace o dřevě

Mezi evropskými státy zaujímá naše republika 12. místo v lesnatosti (33,5%), v zásobě dřeva na 1 hektar je na 4. místě (245,8 m³/ha) a v ročním přírůstu na 1 ha je na 6. místě (7,8 m³/ha). Zejména poslední dva údaje dokumentují, že stav lesů v České republice není zdaleka takový, jak je bohužel často neodborně prezentován.

• Celkový roční přírůst (to, co v lesích ročně naroste) v českých lesích je přibližně 18 mil. m³, přitom se ročně vytěží zhruba 14-15 mil. m³, to znamená, že každoročně se zvětší zásoby dřeva nejméně o 3 mil. m³ a v roce 2003 činily 650 mil. m³ (v roce 1930 to bylo 307 mil. m³). V důsledku zvětšování rozlohy lesů se přírůst zvětšuje, tzn. že v ČR se zvyšují zásoby dřeva i dynamika a rychlost tohoto procesu.
  
  
• Dřevo je jedním z nejstarších materiálů, které se lidstvo naučilo využívat ke stavbě obydlí, výrobě pracovních nástrojů i jako zdroje energie. Zatímco většina v současnosti užívaných stavebních materiálů je vyráběna z neobnovitelných zdrojů a jejich výroba je energeticky vysoce náročná, dřevo roste a spotřebovává oxid uhličitý, čímž přispívá ke zpomalování nárůstu jeho obsahu v ovzduší. Dřevo z dobře obhospodařovaných lesů patří k obnovitelným surovinám a jeho používání je šetrné k životnímu prostředí.
  
  
• V období po druhé světové válce bylo dřevo v bývalém Československu zařazeno mezi strategické suroviny, s kterými je nutno při tuzemském užití šetřit. Dřevo se tak stalo významným exportním artiklem a jeho vývoz posiloval jinak neschopné hospodářství. Dřevo bylo vyváženo často pouze jako surovina bez jakékoliv přidané hodnoty. Tento útlum používání dřeva, posílený intenzivní výstavbou panelových domů, vedl i k redukci výuky zpracování dřeva na všech fakultách, jež to měly ve svých studijních programech.

V důsledku těchto faktorů, které působily za éry socialismu:

• zařazením dřeva mezi strategické suroviny a maximalizace jeho vývozu
• lživé propagandy o nutnosti omezení spotřeby dřeva a papíru
• masivní výstavby panelových domů
• nahrazování dřeva jinými materiály (plasty) i v ostatních sférách života obyvatelstva
• redukce výuky zpracování a užití dřeva
• redukce podpory vědy a výzkumu

došlo k významnému snížení využívání dřeva v národním hospodářství Československa, posléze České republiky, a to tak, že ČR se v této oblasti pohybuje na jednom z posledních míst v Evropě.

Dlouhodobou vizí je, aby se během 10 let roční spotřeba dřeva na jednoho obyvatele v ČR zdvojnásobila z nynějších 0,23 m³ na 0,46 m³. V Rakousku byl během posledních 15 let zaznamenán vzrůst spotřeby dřeva na jednoho obyvatele z 0,30 m³ na 0,62. Velkého zvýšení využívání dřeva na jednoho obyvatele dosáhly také skandinávské státy, kde je na špici Finsko s 1,00 m³ na jednoho obyvatele.

V odborných kruzích Evropy se v současnosti diskutuje otázka možného zvýšení roční spotřeby dřeva z 0,2 m³ na jednoho obyvatele na hodnotu spotřeby USA a Japonska, která je 0,5 m³ na obyvatele.

• Dosavadní pohled na postavení lesního hospodářství v rámci národního hospodářství ČR jenom podle jeho podílu na HDP (0,7%) představuje do značné míry zjednodušený, jednostranný přístup. I přes rostoucí uznání významu mimoprodukčních funkcí lesů tomuto pohledu chybí zahrnutí dalších, širších ekonomických souvislostí, kterými jsou hodnocení lesního hospodářství jako prvního článku celého výrobního řetězce, kterému dodává obnovitelnou, ekologicky čistou surovinu. Tím mají do budoucna navazující zpracovatelská odvětví velké předpoklady stát se modelovým příkladem sektoru fakticky realizujícího hospodaření na principu trvale udržitelného rozvoje.
  
  
• Propojení lesního hospodářství s následným zpracováním surového dříví je z ekonomicko-sociálního hlediska silně vnímáno i ze strany Evropské unie, což se projevuje v jejím statistickém systému, kde se hovoří i lesnictví a na lesních zdrojích založeném zpracovatelském průmyslu jako o jednom sektoru.
  
  
• Při tomto statistickém pohledu prezentuje Evropská unie veřejnosti skutečnost, že lesnictví spolu s dřevozpracujícím průmyslem, výrobou papíru a buničiny, zpracováním papíru a lepenky, výrobou obalových materiálů a nově také začleněním polygrafického průmyslu a vydavatelské činnosti se podílí v EU na celkové hodnotě výroby, přidané hodnoty a zaměstnanosti hodnotou přes 10%.

V současné době komplex dřevozpracujícího průmyslu v ČR zaměstnává více než 207 tis. pracovníků, což je 16% podíl na zaměstnanosti celého zpracovatelského průmyslu. Počet zaměstnanců v lesním hospodářství se pohybuje kolem 24 000.

Celkově komplex dřevozpracujícího průmyslu vytvoří ročně kladné saldo ze zahraničního obchodu ve výši cca 40 mld. Kč, což je např. 5x více než vyprodukuje textilní a oděvní průmysl. Přitom ze 23 odvětví zpracovatelského průmyslu vytváří kladné saldo jen 12 odvětví.

Dalším významným faktorem je rentabilita vlastního kapitálu: Dřevozpracující průmysl dosahuje z vložené koruny vlastního kapitálu ročního zisku téměř 19 hal., u komplexu výroby dopravních prostředků a zařízení je to 16 hal., u komplexu chemicko, farmaceuticko, gumárensko-plastikářského 14 hal., a u výroby textilií, textilních a oděvních výrobků je to jen 7 hal. Přijatelný průměr je 15 hal.

• Takové statistické údaje, spojené s lesem a s využitím dřeva, již nemohou být v žádném případě na pokraji zájmu národohospodářů ani politiků. Přitom je nutno si obrázek o produkční výkonnosti lesnicko-dřevařského sektoru ještě doplnit o další přínos lesů pro rekreaci obyvatelstva, ochranu kvalitní pitné vody, půdy, biodiverzity, přínos pro rozvoj venkova či výrobu energie z biomasy apod.

Každý Evropan má k dispozici téměř 1 m³ dorůstajícího dříví ročně. Každých 80 let vyroste v Evropě na každou tříčlennou rodinu 240 m³ dřeva, přičemž ze 140 m³, zpracovaných na užitkové dřevo, lze postavit komplexní rodinný dům s kvalitní izolací a 80 let ho velmi levně vytápět. Ze zbývajících 100 m³ lze vyrobit nábytek a řadu ostatních výrobků (hudební nástroje, hračky, vybavení pro volný čas, dřevěné haly, stáje pro chované zvířectvo apod.). Takto zpracované dřevo lze po letech několikanásobně recyklovat nebo ho spálit a vzniklé teplo opět různými způsoby využít. Přitom za dobu životnosti dřevěného domu nám vyroste nový les. Je znám lepší a efektivnější způsob udržitelného stavění, včetně recyklace materiálů pro stavění?

Stavebnictví v ČR patří mezi hlavní národohospodářská odvětví se zhruba 15% podílem na tvorbě HDP a zaměstnává 9% osob.

Zatímco v Česku tvoří podíl staveb na bázi dřeva na bytové výstavbě jen 1%, v Německu je to 7%, v Rakousku, Švýcarsku 10%, (z toho v Bavorsku 70%), Velké Británii - Anglii, Walesu 15%, Skotsku 50% (přitom na britských ostrovech jsou malé vlastní zdroje dřeva), ve Finsku, Norsku a Dánsku přes 60%, v USA 65% a Kanadě dokonce 80%.

Celkové využití dřeva ve stavebnictví:
Kanada přes 80%; Finsko, Švédsko, Norsko 70%; USA 65%; SRN a Rakousko 20%; ČR méně než 3%.

Ve výrobcích ze dřeva se dlouhodobě uchovává uhlík, tím se stabilizuje jeho množství v přírodě a zmenšují se dopady globálních klimatických změn. Jeden m³ dřeva váže až 250 kg CO₂. Při průměrné spotřebě 100-150 m³ dřeva na jeden dům a životnosti stavby minimálně 100 let se jedná o nezanedbatelná množství. Přitom na místě, kde se na dřevěný dům vytěžil les, za sto let vyroste les nový - a ten váže další tuny tohoto skleníkového plynu. Naopak při výrobě cementu, pálení cihel a vápna, přepravě stavebních hmot se obrovská množství tohoto plynu pouze uvolňují.